Dracův úkol - 1.kapitola - Sectumsempra
Draco už to nedokázal vydržet. Zabít? Ne, to nemůže, nedokáže to a On ho zabije. Nebo spíš pošle někoho, aby ho zabil, protože Draco není vůbec důležitý. Už dávno sám sobě zničil život a bylo pozdě cokoliv napravovat. Poslední dobou ztrácel všechno, na čem mu mohlo alespoň trochu záležet. Už nevypadal jako arogantní nafoukaný spratek, jímž nebyl nikdy. Celý život byl jako hra, kterou nesměl přestat hrát, pokud chtěl přežít. Jenže teď už toho na něj bylo prostě moc. Za poslední rok se natolik změnil, že vztah nebo něco takového už mu připadal jako něco naprosto nereálného. Už neměl ani přátele a všechno se mu rozpadalo pod rukama. Chtěl žít a to znamenalo zabít. Proč se dá život vykoupit jen smrtí? Neměl prostě na výběr…
Znovu se rozbrečel, po tvářích mu stékaly horké slzy a on se jim nebránil. Křečovitě svíral špinavé umyvadlo a vyhýbal se svému odrazu v zrcadle. Nechtěl vidět, jak vypadá, nechtěl si připomínat všechnu tu bolest, kterou zažíval. A nechtěl si přiznat, že má z toho všeho strach. Jeho otec sedí v Azkabanu a vlastně může být v koutku duše rád, že není na svobodě. On by ho totiž dávno zabil. Sám by snad svou smrt riskoval, ale co jeho matka? Otec je v bezpečí, ale ona by zemřela dřív, než by ji stačil ukrýt. Ne, on prostě neměl na výběr, musel zabít, jestliže chtěl žít.
„No tak,“ Ozvala se Uršula z jedné kabinky, „Nebreč…pověz mi,co ti je…pomůžu ti…“ Draco ji znal, byla to ta holka, co umřela, když… Copak se ta smrt dokáže vloudit všude. Byl příliš nešťastný, než aby dokázal přemýšlet, jestli by se s ní normálně bavil. „Mě nikdo nepomůže, nedokážu to, nejde mi to, nebude to fungovat…A jestli to brzy neudělám…říká, že mě zabije“ Dostal ze sebe trhaně Draco. Přemýšlel o tom, jak se kdysi smál tomu, že se někdo pokusil zabít. Teď mu to k smíchu nepřišlo. Kdyby šlo jen o něj, asi by se vůbec nerozmýšlel…
Tělem mu projela křeč a váhavě zvedl hlavu. To, koho zahlédl, se mu vůbec nelíbilo. Byl to Potter, jeho nepřítel. Ani nevěděl jak, posbíral poslední kousky své osobnosti a začal po něm metat kletby. Věděl, že se brzy zhroutí, že už to dlouho nevydrží. Kruhy pod jeho očima ukazovaly, že už dlouhou dobu nespal – proto, že nemohl spát. Nevěděl, co řekl, z úst mu vyklouzla kletba. „Crucia-“ začal, ale Potter byl rychlejší. „SECTUMSEMPRA!“ Zaječel. Draca zaplavila bolest ještě větší, než kdy jindy, ačkoliv si myslel, že to už není možné. Podíval se na sebe…
Po celém těle se mu otevřely hluboké rány a vytryskla z nich krev. Zhroutil se na podlahu, protože už neměl sílu stát. Neměl by ji, ani kdyby dokázal kletbu odrazit. Po mokré podlaze se začala rozlévat kaluž krve a Draco upadal do milosrdného bezvědomí. Už neslyšel Uršulu, která vyděšeně vřískala na celé okolí, už neviděl svého soupeře. Byla tu jen tma a on…
„VRAŽDA! VRAŽDA V UMÝVÁRNĚ! VRAŽDA!“ Vřískala hystericky Uršula. „To jsem nechtěl,“ Málem se rozbrečel Potter, sklonil hůlku a klekl si na zem k Dracovi. V tu chvíli do umývárny vběhl Snape, odstrčil Harryho a začal Dracovi zacelovat rány. Podpíral Draca, který sotva pletl nohama a téměř ztratil vědomí, cestou na ošetřovnu. Snape ještě něco vřískl na Pottera a dovedl jej na ošetřovnu. „U Merlina, co se mu stalo!?“ Vyděsila se madame Pomfreyová. Draco už Snapeovo vysvětlení neslyšel, nepamatoval si, jak mu léčitelka vnutila několik lektvarů, propadal se do milosrdného spánku, který hraničil s bezvědomím…
A/N: Já vím, ta první kapitola vycházela v Prince až moc, ale slibuju, že to bude jinak, až se dokopu najít ostatní kapitoly.
:-)
(Arcona, 23. 9. 2007 22:35)